Výročí osvobození a konce 2. světové války

Zatímco si připomínáme výročí konce 2. světové války jako dny vítězství, pro Velké Meziříčí zůstává toto období mementem nesmírné bolesti a krutosti, která se odehrála těsně před příchodem svobody. Je to barva krve šedesáti nevinných obětí, které byly popraveny na samotném prahu míru, a dalších desítek těch, kteří zahynuli při nešťastném bombardování už svobodného města.

Vše začalo nadějí. V neděli 6. května se městem nesla zpráva, že válka končí. Na základě dohody s jihlavským Oberlandratem se v ulicích objevily československé vlajky a lidé si s dojetím připínali trikolóry. Z ilegality vystoupil komunista Jindřich Nováček, který se postavil do čela nově utvořeného Revolučního okresního národního výboru (RONV).

Na radnici zasedli muži, kteří začali plánovat poválečnou obnovu. S místní německou posádkou vyjednali příměří a věřili, že město projde koncem války klidně. Bohužel se však Meziříčí nacházelo na klíčové ústupové trase wehrmachtu směrem na západ. Němci si nemohli dovolit ztratit kontrolu nad strategickými mosty a cestami.

Partyzánský velitel Karel Štainer-Veselý členy národního výboru varoval: situace je nestabilní, německé jednotky v okolí jsou stále po zuby ozbrojené a odhodlané. Radil radnici opustit. Členové výboru však ve svém idealismu a pocitu zodpovědnosti za město odmítli.

Večer 6. května se situace dramaticky zlomila. Do města vtrhly jednotky pod vedením poručíka Ostendorfa. Radnice byla obklíčena a členové RONV i další občané byli zatčeni a odvlečeni do budovy hospodyňské školy.

Pondělí 7. května se stalo nejčernějším dnem v historii města. Zatímco ve světě se už připravovaly oslavy kapitulace, ve Velkém Meziříčí bylo vyhlášeno stanné právo. V prostorách školy probíhaly brutální výslechy doprovázené krutým mučením.

Odpoledne vyvrcholilo masakrem. 55 mužů bylo vyvlečeno na břehy řek Oslavy a Balinky. Zde byli bez soudu zastřeleni a jejich těla vhozena do vody. Hrůznou tečkou za tímto dnem se stala veřejná poprava Jindřicha Nováčka – byl oběšen přímo na náměstí na sloupu veřejného osvětlení jako výstraha pro ostatní.

Ani úterý 8. května klid nepřineslo. Ustupující Němci zastřelili další tři lidi v budově školy, čímž počet obětí poprav stoupl na šedesát.

Když ve středu 9. května ráno vjela do města Rudá armáda, zdálo se, že utrpení končí. Ale osud si vybral ještě jednu krutou daň. Kvůli tragickému nedopatření a špatné koordinaci došlo k bombardování města sovětskými letadly. Útok, který měl zasáhnout ustupující Němce, zasáhl centrum města a vyžádal si životy dalších 37 civilistů.

Dnes, když procházíte Velkým Meziříčím, připomínají tyto události pamětní desky na náměstí i u řek. Tragédie nás učí, jak tenká je hranice mezi svobodou a tyranií a jak vysokou cenu museli naši předkové zaplatit za to, aby se dočkali vytouženého míru.